Dodnes vzpomínám na první chvíli kdy jsem uslyšel hymnu EU.

Jihlava, náměstí, silvestr. Uprostřed náměstí je jihlavský Prior - obrovská černobílá hranatá krabice, která za komunismu srovnala se zemí malebný Špalíček - skupinku domků a krámků, jako symbol totality která zlikviduje staletí staré vazby a nahradí je kvádrem, který někdo navrhnul jen proto, že musel. Kdo chce vědět více, dozví se tady.

Je půlnoc vstupu do EU a Jihlavu čeká ohňostroj jaký ještě nezažila. Z nebe se stalo peklo, celé hoří, nalevo, napravo, i nahoře, z ohňů stoupá hustý dým, ve kterém je vidět jen ten prior, renesanční domy jsou odváty za dým minulosti a na dohled je jen současnost. Obrovský hluk odpalovaných rachejtlí a zmatek, odpalovač zapaluje ohnivé atrakce na dosah od diváků a létající jiskry s ostrými výbuch nahánějí strach. Zbloudilá střela zatočí a přeletí nad hlavami davu, jen šťastnou náhodou nikoho netrefí. Už je to spíš válka, než oslava, a z naprosto přebuzených reproduktorů se k chaosu přidává hymna. Obludné monumentální tóny asi vyvolají obdiv v klidu koncertní síně, tady ale působí jako skladba kterou hraje Joker při požáru Gotham City na ohňem pokroucené varhany, už chybí jen ďábelský smích. Z hudby je chrčení, splývá s řevem a výbuchy světlic, a celá scéna jako by vypadla z filmu o konečném a nezvratném nástupu diktatury.

Za naše vlastní peníze, které můžeme vydělat, ale na jejich utrácení se můžeme jen dívat, a doufat že nás ty rachejtle alespoň minou.

Vítejte v Unii.